Prázdný koš
V podzámecké zahradě seděl biskup a rozjímal nad životem.
Tu k němu přistoupil zahradník, zbožný člověk, a prosil o duchovní radu. Trápilo jej, že ač chodil neděli co neděli do kostela a slýchal kázání, brzy v návalu všedních starostí zapomínal, co v kostele slyšel.
Ve středu už nevěděl, o čem bylo nedělní kázání. Biskup se na kajícníka podíval a říká mu: „Co to máš v ruce?“ „Koš,“ odpověděl zahradník. Biskup pokynul rukou k jezírku a říká: „Naber do něj vody a přines ji sem!“ Zahradník se snaží nabrat vodu do koše, ale marně. Vždy mu vytekla dříve, než udělal krok či dva. Biskup ho chvíli pozoroval a pak říká: „Podívej se do toho koše. Co tam vidíš?“ „Nic. Je prázdný.“ „A víc tam už nevidíš?“ „No“ odpovídá zahradník, „je teď čistý“. „A tak je to i s tebou,“ řekl biskup.
Vícekrát jsem se setkal s tím, že se někdo nad tím trápil a že starosti pak přehluší i to, co si odnáší ze shromáždění. Má to vůbec cenu, snažit se? Má to cenu chodit do shromáždění? Vždyť jsem tak ubohý, že to ve mně dlouho nevydrží. Má to cenu! Slovo Boží a zejména přítomnost Ducha svatého v obecenství má očišťující moc. Jak by byly naše životy „zaprášené“ všemožnou špínou tohoto světa, kdyby nebyly takto pravidelně očišťovány! Již jsme byli obmyti krví Pána Ježíše od všelikého hříchu a to jistě stačí, ale pro zdraví našich duší potřebujeme, aby naše mysl a naše životy byly udržovány v čistotě. A i když jsme někdy jako ten koš, který je prázdný, buďme alespoň čistí.